Jmenuji se Jiřina Koldová. Pocházím ze Šumavy. Jsem obyčejná žena středních let, která ví, že svůj život chce zasvětit pomoci druhým a tím i pomoci sobě. Nyní žiju v Kolíně. Od malička jsem byla v kontaktu s bylinkami a alternativní léčbou. Šumava, kde jsem žila do svých 20 let, k tomu přímo vybízela a letité zkušenosti mých babiček také.

Když mé babičky odešly, tak se na několik let můj zájem o alternativní léčbu uložil ke spánku. Opět k životu jsem jej přivedla, až po narození svého syna, kdy už mé zdravotní problémy byly neúnosné a návštěvy u lékařů nikam nevedly. Nejčastěji jsem slýchala, to si budete muset zvyknout, místo nějaké praktické rady jak z toho ven. Ale zvykněte si na bolest a nepohyblivot.

Nerezignovala jsem a začla od píky měnit svůj každodenní život, podle mého nejlepšího uvážení. Začla jsem se vzdělávat a rozšiřovat své znalosti, což činím dodnes. Dobrých rad se mi také dostalo od tzv. dobrých duší, které jako by nic se zjevily v mém životě, když jsem je nejvíc pořebovala. Začla jsem pít 2,5 až 3 litry čisté vody denně, změnila jsem svůj jídelníček, přidala jsem do něj více zeleniny a ubrala vepřové a hovězí maso a začla každodenně cvičit. Šlo to ztuha, ale každé zdravotní zlepšení mi dávalo sílu jít dál a jistotu, že jdu tím správným směrem za světlem z temnoty.

Při mé cestě za zdravím mi byly nápomocné nejenom bylinky a rady od mých babiček, ale i Reiki, EFT, Autopatie, Hypnóza, Mentální léčba, procházky v přírodě, meditace a hlavně pozitivní ladění tzv. dobrých duší, které na mě předávaly svou energii a posilovaly mě v mém úsilí. Za dobré duše v mém životě děkuji dodnes. Jsou to ty nejvzácnější květy.

Vystudovala jsem SPŠ stavební ve Volyni a VOŠ pedagogickou v Litomyšli.

Certifikáty o dalším vzdělávání uvádím v další kolonce.

AUTOPATIE

alternativestyle.png
Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "7155"
Nebo použijte RSS kanál
ODPUŠTĚNÍ

MOŘE LÉČÍ

NEDOSTATEK VITAMÍNU D

NEDOSTATEK MINERÁLŮ A ZDRAVÍ

SEBEVĚDOMÍ

STRACH – MEDITACE A VIZUALIZACE

STRES

TROŠKU O LÁSCE

LÍTOST - SEBELÍTOST

SRDCE - ZVON ŽIVOTA

AUTOPATIE - MOJE ZKUŠENOST

SPOKOJENÉ VZTAHY

STRES A JÍDLO

VÍRA I PRO NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠE

NADĚJE - BEZNADĚJ

CO JE DŮLEŽITÉ

PŘÁTELSTVÍ

PRAVIDLA PŘÁTELSKÉ KOMUNIKACE

EGO

SAMOTA

--------------------------------------------------------------------------------

ODPUŠTĚNÍ

Snad bez výjimky nám všem už bylo někdy ublíženo a i my jsme někomu vědomě či nevědomě ublížili. Stalo se. Neměli bychom ovšem zatrpknout a nést si chuť trpkosti ublížení dál sebou. Bere nám to tolik energie, času a síly. A co máme z nenávisti a trpkosti? Zase jen nenávist a trpkost. A cítíme se s nimi dobře? Necítíme. Tak z jakého důvodu si tyto nepříjemné pocity máme s sebou nést dál? Vždyť tyto emoce emoce mohou být téměř život ohrožující. Ke kolika chronickým nemocem už přispěly. Chceme také rozšířit okruh takto nemocných? Pokud už se tak stalo, máme ještě stále možnost nalézt z tohoto bludného kruhu cestu ven. Uvědomme si, že záští, vztekem, strachem a bezhlavou touhou po pomstě nedosáhneme ničeho jiného než sebedestrukce. Opravdu se chceme za každou cenu zničit? Anebo je právě teď nejvyšší čas konečně odpustit druhým, ale v první řadě hlavně sami sobě? Všimli jste si, jak se nemáme rádi, když se na někoho hodně zlobíme? Vztek spolu s nenávistí se rychle šíří nejenom směrem k tomu, kdo nám ublížil, ale šíří se po celém našem těle a duši. Proto, prosím, odpouštějme.


Snažili jste se a nešlo to? Možná, že jste začali něčím pro vás příliš bolestivým na to, abyste to byli schopni odpustit. Pakliže se něco učíme, tak je to proto, že to neumíme. Začněme tedy malými krůčky, takovými, které zvládneme.


1. ZAČNĚME ODPUŠTĚNÍM MALIČKOSTÍ


Neměli jsme k odpuštění dostatečnou motivaci a chuť? Co může být větší motivace k odpuštění než-li naše zdraví a tudíž i kvalita života? Nejdříve bychom si měli uvědomit, jak moc nám naše hořkost ztěžuje život, a na základě toho se pevně rozhodnout, že se konkrétní kapitolou svého života již nebudeme zabývat.


2. NAJDĚME SPRÁVNOU MOTIVACI K ODPUŠTĚNÍ


Skoro nic nedokážeme ze dne na den. Například cizí jazyky se učíme roky, než jsme je schopni aktivně používat. A bez naší píle aktivně jazyk nebudeme používat zřejmě nikdy. V každém případě to bude vyžadovat hodně našeho času a píle, než to zvládneme, ale výsledek stojí za to.


3. BUĎME PILNÍ A NEVZDÁVEJME SE. CO SE NEZDAŘÍ NAPOPRVÉ, ZDAŘÍ SE NAPODRUHÉ, NAPOTŘETÍ...


Vše čeho chceme dosáhnout, vyžaduje naši plnou pozornost. Skáče-li naše pozornost po horách, místo toho aby byla právě tam, kde má být, tak zřejmě jen velmi těžko dosáhneme kýženého cíle. Odpuštění vyžaduje naší plnou pozornost.


4. BUĎME POZORNÍ. PLNĚ SE VĚNUJME PŘEDMĚTU ODPUŠTĚNÍ. POKUD TO V TÉ CHVÍLI NEJDE, RADĚJI ODPUŠTĚNÍ PŘESUŇME NA VHODNĚJŠÍ DOBU A TŘEBA I VHODNĚJŠÍ MÍSTO.


NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE S ODPUŠTĚNÍM ZAČÍT. KDO NIC NEDĚLÁ, TAK NIC NEZKAZÍ, ALE TAKÉ SE DÁL NEPOSUNE. VŠICHNI PŘECI CHCEME ŽÍT SPOKOJENÝ A ŠŤASTNÝ ŽIVOT.


Také EFT, hypnóza, Léčebný kód a další nám s odpuštěním mohou pomoct.

---------------------------------------------------------------------

MOŘE LÉČÍ


Právě probíhá čas dovolených. Tak proč si nevyrazit k moři? Pro nás suchozemce je to úžasná příležitost, jak si vylepšit své zdraví a nabrat novou energii pro zbytek roku. A návštěva přímořských letovisek opravdu není jen módní záležitostí, ale pro nás, kteří jsme tak vzdáleni od moře, je přímo elixírem života.

Rozhodneme-li se pro léčení mořskou vodou, pak je nám Čechům a Evropanům nejpříhodnější Jaderské moře. Vhodné jsou i pláže a mořská voda v Řecku. Ukázalo se totiž podle výzkumu z roku 1984, že tato moře jsou nejslanější a i nejúčinnější z léčebného hlediska.

Co mořská voda obsahuje? Je v ní celý soubor minerálů a stopových prvků, jako například sodík, draslík, jód, brom, vápník, hořčík či železo, které považujeme za nejdůležitější. Léčivé účinky mořské soli znali již staří Egypťané, kteří ji hlavně používali k hojení otevřených ran. Mořská voda působí na otevřenou ránu antibakteriálně, čímž zamezuje vzniku infekce. Jejich moudrost se zachovala do dnes. Minerály a stopové prvky v mořské vodě opravdu důkladně vyživují pokožku, urychlují látkovou výměnu a krevní oběh. Účinky mořské vody ocení hlavně lidé s chronickými kožními nemocemi, jako je lupénka, atopický ekzém, akné. Mořská voda je vhodná pro všechny typy pokožky, včetně suché a velmi citlivé. Mořské minerály také příznivě působí na funkci štítné žlázy, nervy, zlepšují soustředění a pomáhají i při srdečních onemocněních. Neměli bychom, ale také zapomínat na specifický přímořský vzduch, který čistí dýchací cesty alergiků, astmatiků i nás ostatních, kteří u moře pobýváme. A ani účinek dostatku přirozeného slunečního světla – ultrafialového záření typu A - nelze podcenit. Toto záření potlačuje autoimunitní systém, což v důsledku zlepšuje kožní projevy lupénky, protože lupénka patří právě do autoimunitních onemocnění.

Pobyt u moře se doporučuje alespoň 3 týdenní. To aby se lidský organismus zcela pročistil a nabral dost minerálů a stopových prvků. Jenom očištění dýchacích cest trvá okolo 10 dnů. Zlepšení zdravotních potíží se projevuje i více než půl roku od pobytu. Nezoufejte však, pokud k moři jedete pouze na týden, i když se to zřejmě na vašem zdraví neprojeví tak intenzivně, tak to smysl pro vás má.

Na závěr bych se ráda zmínila o Mrtvém moři. Mrtvé moře je pro lidský organismus jedinečně blahodárné, ačkoli je to ve skutečnosti jezero. Vodu do jezera přivádí řeka Jordán. Voda z jezera sice není nikam odváděna, ale masivně se vypařuje. Zdejší voda je bohatší na léčivé soli a minerály více než jiná moře. Salinita zdejší vody se pohybuje kol em 32 %. To je stav, kdy ve vodě nemohou žít žádní živočichové. Mrtvé moře je také proslulé svým léčivým bahnem, které se těží z jeho dna. Bahno především odstraňuje svalové a nervové vypětí, zlepšuje krevní a lymfatický oběh a pomáhá při revmatických obtížích. Bahno z Mrtvého moře vyživuje, odstraňuje odumřelé buňky pleti a tím ji čistí, což nejvíc ocení lidé trpící akné. Bahenní zábaly napomáhají celkové regeneraci a relaxaci přetíženého organismu.

Pokud po návratu od moře snad ještě nebudete zcela v pořádku, pak si můžete na pomoct vzít třeba autopatii, která jemně harmonizuje centrální spirituální systém, metodu EFT, která odstraní případné negativní emoce s přechodem do běžného života nebo Reiki a Shamballu, které dodávají organismu potřebnou energii.
------------------------------------------------------------------------

NEDOSTATEK VITAMÍNU D

Vitamíny patří k základním složkám lidské potravy a jsou nezbytné pro správné fungování organismu. Většina z nás, od novorozenců až po důchodce, trpí nedostatkem vitamínu D.

A víte, jaké všechny zdravotní potíže vám může nedostatek vitamínu D způsobit a nebo je alespoň zhoršovat? Výčet je velmi dlouhý: deprese, duševní poruchy (např. Alzheimrova nemoc), neplodnost, osteoporóza, osteoartritida, revmatoidní artritida, bolesti zad (hlavně bederní páteře), časté zlomeniny, křivice, osteomalacie (též známá jako rachitida dospělých), roztroušená skleróza, cukrovka, Cronova nemoc, Parkinsonova nemoc, srdeční choroby, vysoký krevní tlak, rakovina, ekzém, lupénka, nespavost atd.

Nejefektivnější způsob, jak získat dostatek vitamínu D, je vystavovat svou pokožku pravidelně slunci, ale současný životní styl nám to obvykle neumožňuje v dostatečné míře. UVB záření přijaté kůží je přitom hlavním zdrojem vitamínu D pro lidský organismus. V pokožce se nejprve vytvoří provitamín D3, který putuje krevním řečištěm do jater a posléze do ledvin. Po cestě naším tělem je sérií chemických reakcí nakonec přetvořen v účinnou látku zvanou kalcitriol, více známou jako vitamín D3.

Bohužel pro většinu lidí žijících v zeměpisné šířce nad 30° severně a pod 30° jižně je pravděpodobně nemožné získat dostatek vitamínu D pouze přirozeným působením slunečních paprsků od poloviny září do dubna. Tvorbu vitamínu D navíc znesnadňuje mazání pokožky opalovacími krémy s vysokým ochranným faktorem, což může zabránit proniknutí 95-98 % ultrafialových paprsků B a tím i podstatně omezit tvorbu důležitého vitamínu.

Dalším důležitým zdrojem vitamínu D jsou také divoce žijící ryby, jako je losos, makrela nebo tuňák, a také cereálie a pomeranče. Přesto pro většinu z nás v tomto období přichází v úvahu spíše vhodný potravinový doplněk s vitamínem D3 – cholekalciferol.

Doporučené denní dávky vitamínu D3 byly v nedávné době navýšeny, ale i tak jsou podle nejnovějších průzkumů absolutně nedostačující. Děti a adolescenti mají doporučeno 400 IU (mezinárodních jednotek) denně, ale nedávný výzkum prokázal, že optimální množství pro tyto věkové skupiny je desetkrát větší.

S přihlédnutím k nejnovějším objevům mnozí experti doporučují denní dávku 4000 IU pro dospělé. Těhotné a kojící ženy by měly svému tělu dodávat dokonce 6000 IU vitamínu denně a tak i starší 50 let.. Kojenci by měli dostávat denní dávku 800 IU, dokud nebudou odstaveni od mateřského mléka. Děti, které nepobývají dostatečně na slunci, by měly dostávat denně 1000-4000 IU a to i za předpokladu, že část vitamínu získají při pobytu na slunci. Ovšem ne pro každého je uvedené množství přiměřené. Množství vitamínu D v těle závisí na mnoha faktorech, jako je barva pleti, místo, kde žijete, a jak často se vystavujete slunci. Experti se každopádně shodují v tom, že je velmi těžké se orálním podáváním vitamínu D předávkovat.. Při jedné studii brali zdraví dospělí 10 000 IU vitamínu D denně po dobu šesti měsíců i déle a to bez vedlejších účinků.

V České republice je bohužel nemožné sehnat tak velké dávkování v jedné tabletě. Nejčastěji se dají v lékárnách zakoupit tablety s 400 až 800 IU, což je velmi málo a neumím si představit, že by někdo bral denně alespoň 10 tablet nebo více s vitamínem D3 a navíc se to v přepočtu ceny na 1 IU i zbytečně prodraží. Zajímavé na tom je, že v USA a Velké Británii je běžně dostupné balení po 250 kapslích, kdy v 1 kapsli je obsaženo až 8000 IU. Při podrobném průzkumu jsem zjistila, že největší množství D3 v kapsli se dá V ČR zakoupit u firmy Swanson a to 1000 IU/1 kapsle. Osobně jsem zvolila tuto variantu a užívám 6 kapslí denně a zatím bez vedlejších účinků. Netrpím ani nechutenstvím, ani jinými nepříznivými důsledky „předávkování se vitamínem D“, zato u sebe pozoruji zvýšenou pohyblivost bez bolestí.

ZDROJE:
Dr. Sorenson Marc: VITAMIN D3 A SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ PRO OPTIMÁLNÍ ZDRAVÍ
http://objevto.blog.cz/1004/kolik-potrebujeme-vitaminu-d
http://www.celostnimedicina.cz/svet-zachvatila-epidemie-nedostatku-vitaminu-d.htm
-----------------------------------------------------------------------


NEDOSTATEK MINERÁLŮ A ZDRAVÍ

Žijeme v chaotické době plné stresu, když k tomu ještě přidáme i to, jak se většinou nevhodně stravujeme a i znečištění okolí, pak musíme jednoznačně dojít k závěru, že je zřejmě nadlidský výkon být zdravý a plný energie. A co si každý z nás hlavně přeje? Přejeme si být zdravý a zvládat svůj život s lehkostí. A jak z toho ven. Je několik možností, které nám mohou pomoct.

1. Odstěhovat se do panenské přírody, kde si budeme pěstovat čerstvé nezávadné potraviny, chovat svůj zdroj masa, pít křišťálově čistou vodu a budeme relaxovat v krásné přírodě natolik vzdálené každodennímu stresu. Tak trošku je to možná sen nás všech, ale většinou k tomu nemáme dost odvahy a ani finančních prostředků se takhle náhle přemístit a změnit v životě vlastně všechno na co jsme zvyklí.

2. Další možností je se s tou situací smířit. Vždyť kdo dnes má dost energie a je zdravý? Zdá se to být nejjednodušším řešením. Ale je to vůbec řešení? Chceme přece žít a nejen přežívat.

3. Můžeme udělat určitý kompromis, který může náš život navést na cestu k energii a síle. Začíná to v dostatečném příjmu čisté vody, a to 3 litry za den. Dalším krokem je změnit postupně jídelníček. Zpočátku je dobré si zavést do svého jídla trošku pravidelnosti a na své jídlo si udělat čas. Před každým jídlem bychom měli vypít alespoň sklenici čisté vody, abychom probudili trávicí enzymy. Denní jídlo bychom si měli rozdělit na 3 až 5 porcí. Tady platí to známé pořekadlo: Jez do polosyta, vyjdou Ti na plno léta. Přesně to danou situaci vystihuje. Určitě dalším krokem k našemu zdraví je zařazení zeleniny do našeho každodenního jídelníčku. V té se opravdu nemusíme omezovat. Vždy je ale lépe volit zeleninu státu, ve kterém žijeme, než sáhnout po exotice. Domácí zelenina je našemu tělu svým složením bližší. Dobré je také zařadit ovoce rostoucí u nás, ale u ovoce pozor. Obsahuje většinou hodně cukru, tak je vhodné jej konzumovat s mírou. Bohužel v dnešní době se nevyhneme přítomnosti určitých nevhodných látek – různým pesticidům a podobně v zelenině tak i v ovoci, což kvalitu zeleniny i ovoce snižuje. Bohužel už ani často neobsahují dostatek vitamímů a minerálů, které pro každodenní život tolik potřebujeme, a tak na řadu přichází i potravní doplňky. Vždy bychom měli dát přednost vitamínům a minerálům v přírodní podobě. Velmi prospěšné se jeví minerály a vitamíny v tekuté podobě. Mají větší vstřebatelnost než klasické pevné kapsle. Takovým vhodným pomocníkem jsou například koloidní minerály

Přípravek Koloidní minerály obsahuje vhodně zvolené minerály a stopové prvky, které posilují správné fungování organismu. Obsažené koloidní minerály se vyskytují ve formě velmi malých částic, a proto se výborně vstřebávají (až z 98 %, což je ve 20x větších dávkách než minerály v podobě kovů). Celkově posilují organismus. Doplňují nedostatek mnoha důležitých stopových prvků a jiných látek, jež z běžné stravy získáme velmi obtížně, a když tak ne v přiměřeném množství Vyskytují se v organické formě, která je přátelská vůči lidskému organismu. Proto dokonce organické olovo, arzen nebo hliník, jež jsou obsaženy v koloidních minerálech, nevyvolávají negativní reakce, ale naopak mají v této podobě pozitivní vliv na organismus.

Produkt získávaný z prehistorických rostlinných nalezišť se drtí na prášek a rozpouští v pramenité očištěné vodě. V následném procesu, který trvá mnoho týdnů, se minerály spolu s organickými kyselinami uvolňují do vody a vzniká přírodní koncentrát s blahodárným účinkem na lidský organismus.

Koloidní minerály hlavně obsahují:

Zinek - řídí látkovou přeměnu a produkci některých enzymů, pozitivně ovlivňuje imunitní a nervový systém a kůži. Aktivizuje produkci lymfocytů (buněk, které vytvářejí protilátky za účelem obrany proti bacilům). Zinek je antioxidantem neutralizujícím volné radikály (karcinogenní faktory urychlující stárnutí buněk).
Měď - je prvek nutný při produkci hemoglobinu a pro vstřebávání vitaminu C. Upravuje celkový zdravotní stav a podporuje leukocyty nebo-li bílé krvinky, které odpovídají za obranu organismu proti bacilům.
Křemík - nekovový prvek, který snižuje riziko kornatění, zpomaluje procesy stárnutí, předchází osteoporóze a deformaci kloubů.
Hořčík - má antistresové a antialergické účinky. Spolu s vápníkem sehrává důležitou roli ve vztahu k srdeční činnosti a krevnímu oběhu.
Síra - ovlivňuje zdraví pokožky, kůže a nehtů. Odpovídá rovněž za správné okysličení mozku.
Selen - v organismu spolupracuje s vitaminem E. Je velmi důležitým antioxidantem, který zpomaluje stárnutí buněk a podporuje obranu organismu proti nádorovým chorobám. Navíc pozitivně ovlivňuje plodnost mužů i žen.
Jód - je prvek odpovědný za správnou činnost štítné žlázy, která produkuje hormony potřebné pro celý organismus. Při onemocnění štítné žlázy se objevují velké zdravotní potíže - oslabení, snížení tlaku a teploty organismu, případně projevy opačné (vysoká podrážděnost, vysoký tlak, zvýšená potivost).

Je samozřejmě víc možností jak doplnit minerály a vitamíny. Vaším pomocníkem může být i Kustovnice čínská a řada dalších. V každém případě bychom neměli alespoň v zimních měsících zapomínat i na doplňování vitamínu D3.

Pro naše zdraví je také důležitý pohyb na čerstvém vzduchu a meditace jakéhokoliv druhu, která zklidní naši mysl i tělo.

--------------------------------------------------------------


SEBEVĚDOMÍ


Je zcela jasné, že se nikdo s nízkým sebevědomím nerodí. Nízké sebevědomí získáváme až během života. Co se skrývá za nízkým sebevědomím? Je to špatné mínění o nás samotných, které se v nás ukotvilo životními zkušenostmi.

------------------------------------------------------------------------

Nedostatek sebevědomí se nejčastěji projevuje u člověka plachostí a nebo naopak povýšeností a kritizováním ostatních. Plachý jedinec, je například ten, který neustále klopí zrak, nezapojuje se do diskuze, ve všem radši ustoupí a žije v neustálém strachu, co si o něm myslí druzí. Žije v neustálém vnitřním tlaku, že je nedokonalý a neschopný. Často si říká: Já jsem ale blbec/vůl. Nic nedokážu.

-------------------------------------------------------------------------

Povýšený jedinec je ten, kdo neustále peskuje, i když vlastně o dané věci nic neví. Zesměšňuje často druhé proto, aby se mohl cítit dobře, když mu na to jeho nízké sebevědomí nestačí. Napadá často slovně lidi kolem sebe, aby zakryl pocit své nedostatečnosti.

------------------------------------------------------------------------

Kde se ale to nízké sebevědomí vzalo, když se s ním nerodíme? Bohužel základy nízkého sebevědomí si už přinášíme většinou z útlého dětství a to nejčastěji z primární rodiny. Kolikrát právě rodiče bývají základními spouštěči nízkého sebevědomí. Máma s tátou, kteří mají být pro děti pevnou skálou, jí často nejsou. Často si to ani neuvědomují. Jsou třeba zaneprázdnění svou prací a doma už jim nezbývá síla a ani čas se věnovat svým dětem a říkat jim jak jsou pro ně důležité, jak je mají rádi. Místo toho se na děti utrhují, hubují, někdy i sprostě nadávají nebo i dětem fyzicky ubližují. Chybí zcela nebo částečně pochvala, ale výtky a tresty jsou na denním pořádku. Jak se potom má mít rád/a jejich dcera nebo syn, když je jejich vlastní rodiče nemají rádi? Alespoň to tak děti často vnímají a hledají příčinu v sobě samých. Nedokážou si to jinak zdůvodnit, než že oni jsou ti špatní. Později se na nízkém sebevědomí může začít podílet ještě školka, škola, zájmové kroužky a nakonec i skupina vrstevníků. A sebevědomí je čím dál tím níž. A jak se máme mít rádi, když nás naše blízké okolí nepřijímá s láskou a porozuměním? Často pak svou vnitřní agresi jedinec s nižším sebevědomímobrací proti sobě a i druhým.

----------------------------------------------------------------------

Jak získat sebevědomí


A jak z toho ven? Pokud v našem okolí není nikdo, kdo by nás chválil,

CHVALME SE SAMI!

Nejlépe za každou maličkost, která se nám povede. Nemusíme hned něco objevit, abychom se pochválili. Stačí třeba dobrý oběd, slušně udělaný domácí úkol a podobně.

A proč si říkat, že jsem například blbec a kódovat si do svého podvědomí i vědomí takovou hrůzu? Je to přeci tak demotivující. Po takovém prohlášení se zřejmě budeme cítit i dost špatně.

Co kladného z tohoto prohlášení o sobě může asi vzejít? Vězte, že každému se občas něco nepovede.

A proč si nedat do podvědomí něco pěkného, motivujícího, co nás bude provázet celý krásný den.

Např:

JÁ JSEM ŠIKOVNÝ/Á.

JÁ JSEM SCHOPNÝ/Á.

JÁ SE MÁM RÁD/A TAKOVÝ/Á, JAKÝ/Á JSEM.

--------------------------------------------------------------------------

Proč bychom si měli denně říkat u zrcadla, jak jsme strašní? Třeba se zkusme na sebe hned ráno usmát a uvidíte jak to změní celý den.

Můžete si například říkat:

DNES SE POTKÁM SE SAMÝMI ÚŽASNÝMI LIDMI.

VŠECHNY ÚKOLY DNES ZVLÁDNU S LEHKOSTÍ.

--------------------------------------------------------------------------

Kdo z nás má dobrou vizuální představivost, může si například představit

SÁM SEBE VE VŠECH SVÝCH BARVÁCH,

a pokud to nebude představa pěkná, může ji změnit tak, jak chce. My přece tvoříme. Nikdo nám nic nenařizuje. Na opravu můžeme použít třeba gumu nebo zmizík. Fantazii se meze nekladou.

-------------------------------------------------------------------------

Velmi nápomocná při získávání sebevědomí může být i Metoda EFT, Autopatie, Shamballa 1024, Hypnóza a další metody. Vždy záleží na nás samotných, co použijeme, ale hlavní je začít na svém sebevědomí pracovat. Nikdy není tak pozdě, aby to už za to nestálo.

Pro značný zájem vznikl E-book - PRŮVODCE SEBEVĚDOMÍM
Bližší info v záložce Akce.

--------------------------------------------------------------------


STRACH - MEDITACE A VIZUALIZACE

Meditace proti strachu

Každý z nás ví, co je strach. Strach nás má chránit před tím, abychom neudělali nějakou fatální chybu. Co si ale počít, když se z ochranného instinktu stane noční můra? Bojíme se tak moc, že nás to v běžném životě omezuje a může to dojít až tak daleko, že nám strach brání vůbec normálně žít. Co pak?

Jedna z možností jak řešit náš přehnaný strach meditací s vizualizací, abychom dosáhli rychlejšího výsledku.

Meditace

1. Dobře si rozmyslíme, jakým konkrétním strachem se při meditaci budeme zabývat. Vždy se zaměříme pouze na jeden strach. např. strach ze svého šéfa.

2. Sedneme si/lehneme si na klidné místo, kde nás nikdo nebude rušit, a kde se cítíme dobře. Zavřeme oči a zaměříme pozornost na svůj dech.

3. Vpustíme do své mysli konkrétní strach se všemi přidruženými pocity.

4. Teď bude záležet jenom na naší představivosti. Představíme si například vodovodní kohoutek na našem čele. Ten má ten zvláštní účel, že když jím otočíme, vyteče ven všechen náš strach a to například přímo do kanálu, který se automaticky zakryje těžkým nepropustným víkem, jakmile bude všechen strach pryč.

Další možnost je, že si svůj strach do něčeho zabalíme, může to být balónek, pytlík, a pak si můžeme udělat zázračnou operaci mozku, kdy pytlík vyjmeme a opět ho odložíme na nějaké odpadní místo, které můžeme bezpečně zajistit proti úniku. Pokud použijeme balónek, je výborná představa, jak balónek plný strachu naší hlavu opouští a mizí někde ve vesmíru. Představivosti se meze nekladou. Je dobré si vybrat to, co nám nejvíce vyhovuje.

5. Pokud se nám nepodaří konkrétní strach na poprvně zcela odstranit, meditaci opakujeme tak dlouho, nejlépe každodenně, až do úplného vymizení.

Se strachem nám také velmi účinně může pomoct metoda EFT a Autopatie. V každém případě, je třeba svůj strach zpracovat, tak aby se opět stal naším ochranným mechanismem a nebyl už strašákem číslo jedna.


-----------------------------------------------------------

STRES

Stres lze definovat jako souhrn duševních a fyzických reakcí na určitou pro nás zcela nebo alespoň částečně nepřijatelnou situaci.

Při stresu se uplatňují obranné mechanismy.

Hlavní obranné mechanismy jsou:

VYTĚSNĚNÍ – jednoduše vytěsníme všechny nepříjemné vzpomínky ze svého vědomí

REAKCE – znamená to, že na stresovou situaci bezprostředně reagujeme, například: útěkem, protiútokem – slovním nebo i fyzickým

POPŘENÍ – jedná se o popření skutečné pro nás nepříjemné reality, například: odmítáme si připustit, že někdo blízký brzy umře

INTELEKTUALIZACE – je to pokus získat emocionální odstup od stresující situace, například: děje se u lékařů, kteří přicházejí každodenně do styku se smrtí

PŘESUNUTÍ – potřebu, kterou nemohu naplnit, přesunu na náhradní cíl. Náhradní cíl pomáhá snížit vnitřní napětí. Náhradním cílem může být vlastně cokoliv, co dokáže uspokojit alespoň částečně naše potřeby, například: hudba

V určitých situacích nám mírný stres může být i dobrým pomocníkem při překonávání nějaké těžší životní situace. Stres by v žádném případě ale neměl ovládat náš život.

ŘEŠENÍ STRESU

Stres se dá úspěšně řešit pouze odstraněním jeho příčin. Každý z nás ho může řešit individuálně. Velmi dobří pomocníci jsou: hudba a umění jako takové, bylinky, které dokáží zklidnit naší mysl, ale už neřeší příčinu našeho stresu. Lepšími pomocníky se jeví použití různého druhů meditací, procházky v přírodě, kde nás samovolně napadají způsoby, jak stresovou situaci řešit, a v neposlední i výborná Metoda EFT, která umí ošetřit náš stres i na energetické úrovni a řeší přímo příčinu našeho stresu a neměli bychom také zapomenout ani na Autopatii, která jemně harmonizuje nejenom naše tělesné orgány, ale i naši psychiku.

V každém případě, pokud nám stres přeroste přes hlavu, je zapotřebí ho začít řešit, jinak nás zcela pohltí a převrátí nám život naruby. Jste-li ochotni udělat pro odstranění příčiny vašeho stresu cokoliv, kromě přehnaného pojídání prášků, je to dobrý začátek, jak se stresu úspěšně zbavit.

--------------------------------------------------------------------

TROCHU O LÁSCE

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne.“

1. list Korintským , kapitola 13, verš 1-8

Láskou pojmenováváme silnou emoci, která vyjadřuje hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky. Nejčasteji je láskou nazýván vztah dvou lidí, ale patří sem i láska k nám samým (tzv. sebeláska), láska k vlasti, k bohu. Láska je největším duchovním požehnáním, pokud se nezvrhne do extrémních případů pronásledování a obtěžování druhé osoby a nebo ohledně lásky k nám samým v samolibost a povyšování se nad ostatní. Ke „stalkingu“ či samolibosti a povýšenosti často inklinují jedinci s nízkým sebevědomím, kteří stále potřebují dokazovat svému okolí, že jsou perfektní. Pravda je ovšem taková, že o své dokonalosti chtějí především přesvědčit sami sebe. Tato lidská nectnost však se skutečnou láskou popsanou v úvodním citátu, která boří všechny bariéry, již nemá skoro nic společného. Opravdová láska k sobě jde vždy ruku v ruce s láskou k druhým. Nelze mít pouze rád sám sebe a na ostatní se neohlížet. To už není láska, ale sobectví, které nám štěstí a pohodu do života nepřinese.

V každém případě pokud se někdo s uvedenými potížemi identifikuje, měl by zapracovat nejdřív na svém sebevědomí. Pokud vše, čeho jste schopni, je závist, povýšenost, nenávist k druhým i sobě, tak vás to určitě neučiní šťastnými a spokojenými. A co víc, falešné pojetí lásky přináší i spoustu problémů do vašeho života (konflikty na pracovišti, hádky s rodinnými příslušníky a kamarády). Problémy nemusí být pouze sociální, ale i zdravotní. Navíc si do svého života přitahujete podobně smýšlející lidi. Toto malé prokletí však můžete přerušit jenom vy sami.

Otevřte své srdce, oči, zapojte svůj rozum a cit a zkuste se stát novou bytostí, která bude mít skutečně ráda sebe bez jakýchkoli negací a současně jí bude záležet i na druhých lidech. Každý si totiž přeje, abyste s ním jednali jako se sobě rovným. Začněte víc naslouchat lidem kolem vás. Buďte k nim shovívavější, jednejte s nimi jak byste si přáli, aby jednali s vámi a oprosťete se od jakékoliv neplodné závisti. Každý máme nějaký úděl a překonáváme v životě různé překážky. Připravte se tedy spíše pomáhat druhým. Nejen že pomoc v životě potřebuje občas každý, a tak i vy a kdo by potom pomohl vám, když zůstanete k potřebám druhých neteční, ale i z důvodu klidu a míru naší duše.

Pro ty z nás, kteří se vydávají každý den touto cestou, to jistě není jednoduché, ale věřte mi, že to stojí za to. Důležité je uvědomit si, že konáním toho, co je dobré pro druhé, pomáháme sami sobě. Na odstranění negativních pocitů, které vás vedou k sebedestruktivnímu jednání, si můžete vzít i pomocníky – meditace, EFT, Autopatie, Léčebný kód a další. Hlavní je s tím už něco dělat. Jinak vám to dříve nebo později úplně zničí život. A přáním každého z nás je přece žít naplněný a spokojený život. Kdo skutečně nemiluje, jako by nežil. A to platí v každé době.

-------------------------------------------------------------------

LÍTOST - SEBELÍTOST

Emoce - jako jsou např. hněv, radost, smutek, strach, ale i lítost - jsou součástí každodenního lidského života. Zatímco radost patří k pozitivním emocím a naplńuje náš život optimismem a pohodou, a je to tedy velmi žádaná emoce, tak na druhou stranu lítost, strach a hněv jsou pocity, které nás bolí a o které nestojíme, ale i ony patří do našeho života a zcela je odstranit by vlastně nebylo vhodné.

Lítost v chronické podobě patří k těm nejdestruktivnějším emocím. Většinou ji prožíváme, když se cítíme na konci svých sil a už nevěříme ničemu a nikomu, ani sami sobě. Jednoduše jsme na dně a nebo se k němu blížíme. Vše vidíme jenom černě bez jakékoliv naděje. Dobrá zpráva však je, že je to jenom stav naší mysli, a ten se dá změnit, pokud sami budeme chtít. Dokážeme to. Nemusíme být hned šťastní, ale je důležité začít se malými krůčky vracet ke každodennímu životu, kde vše není jenom špatné. Těšme se ze slunného dne, z přítomnosti milované osoby, z dobrého jídla, z knihy.

Dlouhodobá lítost se ovšem může přehoupnout v charakterovou vadu. Tím mám na mysli typ člověka, který nedělá nic jiného, než se neustále lituje a jinak už žít neumí. V tomto případě je důležité zapracovat na svém sebevědomí, které nebývá příliš vysoké, aby se dotyčný dostal ze zakletého kruhu sebelítosti. Takový člověk si potřebuje nutně uvědomit, že ho sebelítost tlačí dolů a nikam jinam. Sebelítost mu nevytvoří nové přátelé a ani mu neukáže nové možnosti, které by se mohly v jeho životě objevit. Tyto příležitosti zůstanou před jeho zrakem ukryty. Stěží kdy dosáhne klidu a nastolí harmonii ve svém životě, pokud se budete věčně utápět v lítosti.

Tady je důležité učinit rozhodnutí ve svém nitru a vykročit vstříc lepším zítřkům ještě dnes, nejlépe v tuto chvíli. Žádná už nebude lepší. Začněme pracovat sami na sobě. Vzdělávejme se. Zajímejme se o druhé a pomáhejme jim. Tady platí zákon akce a reakce. Budeme-li sobečtí a bezohlední k druhým, sotva si pak někdo všimne nás, a už vůbec ne, když budeme potřebovat pomoc, a když tak to zřejmě nikdo nebude řešit.

Také si udržujme zdraví, protože ve zdravém těle pro negativní emoce nikdy nezbývá příliš místa. Věnujme se pravidelnému cvičení, vyváženě se vyživujme, pijme dostatek (3l) čisté vody, a nezapomínejme vysílat lásku k sobě i k druhým, pak se zřejmě sebelítost jako vada charakteru začne ztrácet z našich životů a my budeme konečně plnohodnotně žít.

Pokud by nás přece jen lítost někdy přepadla - stát se to může, protože občasná lítost patří do našeho žití - tak si můžeme pomoci například procházkou v přírodě, meditací, odpočinkem, Léčebným kódem, EFT, Autopatií a mnoha dalšími.

----------------------------------------------------------------

SRDCE - ZVON ŽIVOTA

Jestli pak uhodnete, co nazývám zvonem života?....

Ano, mám na mysli naše srdce, které je rezervoárem všech našich pocitů, a to jak pozitivních tak i negativních. Srdce není jen významnou energetickou uzlinou lidského těla, ale i místem největší intenzity našich emocionálních prožitků. Už jste to taky pozorovali?

Je jenom škoda, že je v dnešní době na nás ze všech stran tak tlačeno, abychom své emoce potlačovali a nebo je radši ani neměli. Emoce dnes prostě nejsou IN. Dnes je číslo jedna LOGIKA a na city není ani čas a ani místo. City nás přece neživí. City se o nás materiálně nepostarají a ještě jsou často brány naším okolím jako slabost. Au, jak moc je potlačování citů sebezničující. Vše je v našem těle na sebe úzce napojené, a tudíž na sobě závislé. A proto má většina z nás tak velké potíže své emoce potlačit, i když hodně chce, protože jsme nejenom bytosti myslící ale i cítící. Jakmile dojde k jakémukoliv narušení v našem těle, pocítíme to nejen na těle ale i na duši. A, že nás dlouhodobě potlačované emoce dokážou pěkně potrápit, si už mnozí z nás ověřili.

Jednoduše a suše, potlačováním emocí z jakýchkoliv důvodů ničíme sami sebe. A je zbytečné si namlouvat, že se nás neblahé důsledky takového počínání netýkají. Způsobuje to problémy nám všem, kteří to děláme. A tak to jediné dobré pro nás, co máme udělat, je smířit se se svým srdcem jako bijícím zvonem ohlašujícím, co právě cítíme, a to i navzdory našemu okolí. Uvědomme si, že i ti lidé kolem nás, kteří nás za naše emoce nezřídka pranýřují, tak že i oni je prožívají. Snaží se nám jenom namluvit, že oni jsou tak dokonalí a bezchybní, protože vlastně žádné emoce nemají, ale buď tomu ani sami nevěří a nebo brzy poznají, jak to s těma jejich emocema a dokonalostí je. Může se to u nich projevit nějakým kolapsem v podobě nemoci a už se to i mnohokrát stalo. Vše má svůj účel, a proto když se pokusíme cokoliv vyčlenit z celku lidské bytosti, tak to nemůže mít jiný než katastrofální důsledek.

Z výše popsaných důvodů nosme své emoce bez uzardění s sebou. Ony jsou nepostradatelnou součástí každého z nás a jsou naším pomocníkem. Snažme se je udržet v patřičné rovině s rozumem, aby to bylo pro nás optimální. Emoce se sice o nás materiálně nepostarají, ale zeptejme se sami sebe, kdo z nás by chtěl například své rodiče bez emocí, život bez lásky, soucitu a podobně a to jenom protože je IN emoce nemít. Samozřejmě bychom se svými city neměli nechat cloumat z rohu do rohu, ale na tom se dá velmi dobře zapracovat například s EFT, Autopatií, Hypnózou atd. Ovšem pokud si potřebnost svých pocitů nepřipustíme, tak na nich ani nemůžeme zapracovat a vede nás to jednoznačně k naší zkáze. Takže ještě jednou: Za své emoce se nestyďme. Jsou naší nedílnou součástí.

-------------------------------------------------------------------------

AUTOPATIE - MOJE ZKUŠENOST

S Autopatií jsem se poprvé setkala při mém ročním výcviku na Terapeuta energetické psychologie v Kolíně. Autopatie mě sice hodně zaujala, přesto jsem si neuměla představit, že by moje plivnutá slina do speciální lahvičky a naředěná čistou vodou, mohla nějakým zásadním způsobem pozitivně ovlivnit mé zdraví. Jsem však človíček zvídavý, a tak i já jsem si nakonec pořídila speciální lahvičku na Autopatii a odbornou literaturu: Uzdrav se s autopatií od Mgr. Čehovského. Tuto knihu jsem přečetla alespoň 2x, než jsem byla ochotná se pustit do mého tzv. autopatického experimentu.

Je nutné také zmínit, že k ročnímu terapeutickému výcviku, autopatii mě hlavně dovedly mé zdravotní potíže. Trpěla jsem průjmy nebo zácpou bez zjevné příčiny, bolestí kloubů, zad, nadýmáním, depresemi, velkým strachem z lidí, silnou únavou, otoky nohou, nechutí k životu, občasným ekzémem a dalšími nepříjemnými příznaky. A hlavně jsem si všimla, že klasická medicína, mi nedokáže pomoct a já trpěla dál a víc a nikde v dohlednu žádná pomoc. Tak jsem sama začala hledat. Pochopila jsem, že návrat k mému zdraví a pohodě bez mého velkého přičinění zůstane jen v mých snech.

Sice ve chvíli kdy jsem se poprvé s Autopatií setkala, už jsem byla blíže svému zdraví, ale intuitivně jsem cítila, že je třeba jít dál. A to byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do Autopatie pustila. Pro začátek jsem si „naordinovala“ přípravu autopatického preparátu z převařované sliny ředěné 3 litry čisté vody 1x za týden, což pro mě nebyl až tak lehký počin. Žiji totiž v panelovém domě, kde nám rozhodně z vodovodního kohoutku neteče příliš čistá voda a navíc je i strašně chlorovaná a plyn v bytě nemáme. Mým prvním úkolem bylo sehnat něco vhodného na převaření mé sliny. Speciální plynový zapalovač jsem si zprvu pořizovat nechtěla. Co když to nezabere, říkala jsem si. U autopatie je hodně důležité svou informaci převařovat něčím, z čeho nejde kouř a nebo jen velmi málo, aby to nezničilo účinnost připraveného jemnohmotného preparátu. Trvalo mi to týden, než jsem našla odpovídající plynový hořák, který jsem mohl používat i nezávisle na autopatii – kempinkový plynový vařič. Teď už jen zbývalo nalézt odpovídající zdroj čisté vody. Kvalitní zdroj čisté vody byl v nedohledu. Žiji bohužel v dost velkém městě, kde přírodní zdroj čisté vody prostě není. Nezbývalo mi něž zajít do obchodu a pořídit si vodu balenou. To jsem ještě netušila, jak velké rozdíly mezi jednotlivými vodami jsou, a to nejenom v ceně, ale i ve složení. Nakonec jsem vhodnou vodu pro přípravu autopatického preparátu našla. Nyní jsem konečně nastoupila tzv. autopatický experiment.

První co jsem po použití autopatického preparátu zpozorovala byl nárůst mé energie. Byla jsem nadšená, že to bude to správné ořechové, ale hned za dva dny mě čekalo zklamání. Velmi se mi zintenzívnily bolesti v zádech a nohou. Měla jsem problém i přejít po bytě. Naštěstí se bolesti zad a nohou po druhé aplikaci autopatického preparátu srovnaly na původní stav. Tenkrát jsem dost vážila, zda pokračovat dál, ale říkala jsem si, že nárůst energie není sám sebou a i ty zintenzívněné bolesti zad a nohou, a když se přidalo na začátku užívání autopatie i časté vyprazdňování střev, větší optimismus, uvěřila jsem, že jsem s autopatií nepochybila.

Do dnes jsem se díky Autopatii a i zřejmě jiným metodám zbavila chronické únavy, otoků nohou, zácpy nebo průjmů, upravilo se mi zažívání, odešel strach z lidí, deprese se pozvolna rozplynuly, ekzém je také zcela pryč. Co ještě zůstává, ale je zlepšené jsou bolesti zad a kloubů, včetně nohou. Mé tělo je pohyblivější víc než v mých 20 letech a tomu mohu přičíst velké díky i Autopatii. Samozřejmě jsem se striktně nedržela jenom autopatie. Byla jsem ve svém životě aktivní. Změnila jsem jídelníček, začala cvičit, meditovat, užívat reiki energii, pracovat se svou psychikou pomocí EFT, autohypnózy, pravidelně detoxikovat své tělo a dělat i další prospěšné věci, které mě vedly a vedou k mému zdraví. A navíc jsem při této cestě za mým zdravím začala pomáhat i jiným lidem, což mě velice těší a naplňuje můj život.

-----------------------------------------------------

SPOKOJENÉ VZTAHY

O vztazích už toho bylo napsáno hodně. Vztahy nejsou jenom partnerské, ale i sourozenecké, přátelské a další. V každém případě chceme a potřebujeme mít naše vztahy funkční, abychom mohli být šťastní a v pohodě. Mohla bych tu postupně rozebírat všechny druhy vztahů v našem životě, chci se však zaměřit na vztahy celkově, a to na základních pár praktických rad, které vám mohou pomoci vaše vztahy zlepšit a tím si zlepšíte i svůj život.

1. KOMUNIKACE

Komunikace je základem každého vztahu. Druhý není věštec, aby věděl, co si myslíte, i když se dá dost vypozorovat bez slov. Je dobré mluvit o tom, co chcete, potřebujete, co vám ve vztahu vadí, co se vám líbí atd. Jenom tak se dá předejít nedorozumění. Ovšem pozor! Slova byste neměli užívat k urážení druhého, ale k objasnění vašich pocitů a toho, co se s vámi v určitou chvíli děje. Komunikujte spolu s otevřeností a vzájemnou úctou. Nikdy se vzájemně nepomlouvejte.

2. ROVNOCENNOST

Chovejte se k druhému jako k sobě rovnému. Nikdy nefunguje vztah, ve kterém vystupujete nadřazeně nebo poníženě. Nikdy nebude fungovat přátelství, partnerství..., pokud druhému neuznáte stejná práva a postavení, jaká máte i vy sami. Jednejte s druhým, jako byste to byli vy.

3. KONTAKT

Je důležité udržovat spolu vzájemný kontakt, který je přiměřený vašemu druhu vztahu. Žádný vztah nevydrží, když se sobě přiměřeně nevěnujete, když nesdílíte vzájemný čas. Za takových podmínek dříve nebo později dojde k odcizení, proto věnujte vašemu vztahu čas, aby se mohl dál rozvíjet a nezanikl.

4. DŮVĚRA

Buďte ve vztahu co nejvíce poctiví. Jakákoliv lež nevyhnutelně vypluje na povrch a podrazí vám nohy. Důvěra je velmi křehká a jakmile ji jednou ztratite, velmi těžko ji získáváte zpět, jde-li to vůbec. A sami si přece přejete, aby k vám byl druhý upřímný. Můžete mít samozřejmě svá tajemství, ta ale nesmí váš vztah poškozovat. Přetvařujete-li se ve vztahu, pak už to není vztah, ale přetvářka a nemá smysl tzv.vztah dál udržovat.

5. DŮLEŽITOST
Dejte druhému ve vztahu poznat, že je pro vás důležitý. Kromě slov můžete svoji úctu vyjádřit i výpomocí, pohlazením, dárkem nebo i jen nasloucháním starostem oné blízké osoby. Je nezbytné dát druhému najevo, že vám na jeho přátelství, partnerství... záleží, a to takovým způsobem, aby to druhý pochopil a bylo to i jemu příjemné a pro něj přijatelné. Tím mám na mysli například dar: Drahé auto asi nebude nejvhodnějším dárkem pro kamaráda, protože takový dárek od vás nebude moci přijmout.

Zamysleli jste se nad funkčností vašich vztahů? Pokusíte se je zlepšit? Tak to byl můj cíl. Přeji hodně štěstí. Nevíte si s tím rady? Můžete vyzkoušet EFT, Autopatii, Hypnózu, Léčebný kód a další metody, které vám mohou pomoci.

---------------------------------------------------------------------

STRES A JÍDLO

Stres je definován jako napětí vznikající, když je organismus vystaven mimořádným podmínkám – stresorům, a také jako obranná reakce organismu, která má za úkol dosáhnout rovnováhy – homeostáze.

Dnes se zaměřím na zvládání stresu pomocí jídla. Řešení stresu přejídáním nebo hladověním vidím jako nejběžnější problém této doby a společnosti. Mnoho z nás řeší své problémy (stres) právě nájezdy na ledničku, nebo naopak odmítáním jídla. V případě zajídání našeho stresu si postupně vytváříme tzv. ochranný val před našimi problémy, tento val je ale pouze zdánlivý. Při hladovění se zas často trestáme za svou tzv. nedokonalost. A přitom stačí jen poznání, že nepříjemné události (stresory) se budou dít, i když se přejíme a nebo hladovíme, takže moje první rada je:

VŽDY PŘEMÝŠLEJME, KDYŽ OTEVÍRÁME LEDNIČKU NEBO SI BEREME NĚJAKOU MLSNOTU, Z JAKÉHO DŮVODU TO DĚLÁME. NENÍ-LI TO Z DŮVODU HLADU, ALE Z DŮVODU NASYCENÍ NAŠEHO STRESU, ZKUSME SVŮJ STRES ZVLÁDNOUT JINAK A URČITĚ ÚSPĚŠNĚJI NEŽ PŘEJÍDÁNÍM SE A NEBO HLADOVĚNÍM.
Stres je jistě třeba řešit. a ne jej přenášet do jídla. Často pak ani nevíme, co jíme. Hlavně že jíme. A to škodí nejenom našemu zdraví. Ochuzujeme se i o požitek z jídla a stáváme se na jídle závislými a to není dobré.

Další radou proto je:

NAPLÁNUJME SI SVÉ DENNÍ JÍDLO. TÍM ZARUČENĚ SNÍŽÍME VÝSKYT NAŠICH NEČEKANÝCH NÁJEZDŮ NA LEDNIČKU. NIKDY ZBYTEČNĚ NEHLADOVME A SAMOZŘEJMĚ SI DOPŘÁVEJME JÍDLA, KTERÁ NÁM CHUTNAJÍ, A VYCHUTNÁVEJME SI KAŽDÉ SOUSTO.
Pokud si uvědomujeme, že do ledničky saháme pro něco na zub ze stresu, zkusme ledničku zavřít a třeba se jít na chvíli ven rozdýchat. Někdy to k překonání žravosti způsobené stresem stačí.
Další rada je:

V PŘÍPADĚ STRESU JDĚME DO PŘÍRODY. PŘIJDEME TAK NA JINÉ MYŠLENKY A ŽRAVOSTI SE DOST MOŽNÁ VYHNEME. A I TĚM, KDO ZE STRESU NEJÍ, TO MŮŽE POMOCI K CHUTI, PROTOŽE UKLIDŇUJÍCÍ ENERGIE PŘÍRODY SNADNO NAVODÍ POCIT POHODY.

Příčinu stresu je vhodné odstranit, pokud to je v našich silách. Nejde-li to z nějakého důvodu, tak se danou stresovou situací zabývejme jen po nezbytnou dobu, a pak už ne, další radou tedy je:

JSME-LI VE STRESU, NEUTÍKEJME PŘED NÍM, ALE ŘEŠME HO, A POKUD NENÍ PRO NÁS V DANÉ CHVÍLI ŘEŠITELNÝ, ZABÝVEJME SE RADĚJI NĚJAKOU JINOU ČINNOSTÍ, KTERÁ NÁS BAVÍ A UKLIDŇUJE. STRES DŘÍV NEBO POZDĚJI PŘEKONÁME.

Také platí, že odpočinutý člověk méně podléhá stresovým situacím a tudíž i již zmiňovanému zajídání stresu nebo hladovění kvůli němu, a proto další radou je:

CHOĎME KAŽDÝ DEN SPÁT VČAS A VE STEJNOU DOBU A NEPŘEJÍDEJME SE NA NOC.

Sami na sobě pak uvidíme, s jakou srdnatostí se stavíme stresovým situacím. Zdá se vám, že to nezvládneme? K ruce si přece vždy můžeme vzít spolehlivé pomocníky jako jsou: Léčebný kód, EFT, Autopatie, Hypnóza a další.

S těmi to už jistě zvládneme.

----------------------------------------------------------------------

VÍRA I PRO NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠE

Víte, že víra hory přenáší? Je to pravda. Kdo z nás se podle toho ale vždy řídí? A není to škoda? Chceme-li v životě něčeho dosáhnout, cokoli změnit, není právě víra v nás a to, co činíme, tou nejsilnější hybnou silou? Říkáte si, že není tak snadné vždy věřit sami sobě a tomu, co děláte? A co když se mýlíte? S trochou cviku se pozitivní afirmace mohou stát stejnou samozřejmostí jako dýchání. Stačí pouze zaměřit pozornost na to, co vlastně chcete, a půjde vše. Někdo se už sice zdánlivě kladně motivuje, ale pokud si snaží vsugerovat pravý opak toho, čemu skutečně věří, žádné změny nedosáhne. Je zapotřebí se vždy motivovat kladně a reálně, neboť jedině tak můžete přijmout nová přesvědčení celou svou bytostí.
Zkuste si například, jakou sílu má slovní spojení:

JÁ CHCI...
VĚŘÍM, ŽE...
JSEM...
DOKÁŽU...

Přidejte si za to svá kladná přesvědčení, kterým bytostně můžete uvěřit. Nepřehánějte a opakujte si je, co nejčastěji to půjde, a pak už určitě nebudete nevěřící tomáši, nýbrž pohodoví lidé, kteří dokážou vše, do čeho se pustí. Pomoci vám s tím může i AUTOPATIE, EFT, Léčebný kód a další.

-----------------------------------------------------------

BEZNADĚJ - NADĚJE
Beznaděj už jsme mnozí z nás prožili a to hlavně v lékařských ordinacích a čekárnách. Někdy nás čekají dlouhé hodiny než se dostaneme k lékaři, u kterého se stejně nic moc nedovíme. Náš neblahý zdravotní stav zůstává dál nezměněn. Někdo možná dostane prášky na bolest nebo na nervy, což ovšem naši nemoc nezlepší. Možná jsme se svou nemocí dokonce posíláni k psychiatrovi. Netvrdím, že fyzické tělo není propojeno s psychickým, ale lékaři snad v domnění, aby nepřesáhli denní rozpočet a hlavně aby se nás zbavili, nás tam posílají zbytečně. Zdá se, že lékaři o nás ani nejeví zájem a psychologický přístup k pacientovi a snaha mu pomoct u většiny tzv. odborníků chybí. Jsou i výjimky, ale tak vzácné, že i lupou bychom je těžko hledali. A nám trpícím je špatně už nejenom fyzicky, ale i psychicky. Cítíme se mizerně o to víc. A ti, které jsme měli zajímat, nás tzv. odkopli. Jsme pro ně pouhými lejstry pro pojišťovnu a ne trpícími lidmi.

Mnozí z nich se pak diví, že hledáme pomoc jinde, hlavně ne ve zdravotnictví. Kdo tohle zažil, tak zřejmě ví, o čem píšu. Hledáme někoho, kdo nás skutečně vyslechne a řeší nás – naše problémy, kdo nám postkytne drahocennou naději, již každý nemocný tolik potřebuje. Naději v nás už v té době téměř zadusili svým přístupem lékaři. A když nemůžeme dýchat, tak nemůžeme ani žít. Opět připomínám, že jsem si vědoma toho, že někteří lékaři jsou skuteční profesionálové – osobnosti.

Samozřejmě vše, co se za alternativní léčbu vydává, také nemusí být dobré. Tak i někteří tzv. léčitelé toho příliš neumí a nebo nedokážou náš problém vyřešit. Nicméně se nám alespoň dostane vlídného slova a porozumění. Vím už také ze své zkušenosti, že vše nemusí být nutně podložené vědou, aby to fungovalo jako např: akupunktura, homeopatie, autopatie, EFT.

Určitě bych také neměla opomenout, jaký vliv máme na své zdraví my sami. Náš zdravotní stav je hlavně v našich rukou a my bychom se měli podle toho chovat, jenomže když se „strojek“ zasekne, tak se jen těžko obejde bez pomoci. V každém případě je největší síla v nás. Ne nadarmo se říká: Pomoz si sám a Bůh Ti pomůže.

Všem přeji pevné zdraví.

A nezapomeňte se ozbrojit velkou trpělivostí a vnitřní silou, pokud budete nuceni navštívit lékaře. Přeji vám, abyste pak narazili na skutečnou osobnost, která vás se zájmem vyslechne a udělá vše, aby vám bylo líp. Také se nebojte požádat o pomoc i léčitele. Můžete sice narazit na nepoctivce, ale nedělat nic a být vydán na milost lékaři, kterého moc nezajímáte, je ještě horší. Přijdete i o tu poslední naději. A naděje – vaše víra je moc důležitá pro vaše uzdravení. Vaše víra je vaše vnitřní síla, a jakmile se o ní necháte připravit, tak co vám zbude? Věřte sami v sebe. Uzpůsobte své jednání a postoje ve vašem životě, aby uzdravování mohlo v klidu a pohodě proběhnout. Snažte se hledat důležité informace, které vám usnadní návrat k vašemu plnému zdraví.

Hodně štěstí!!!

----------------------------------------------------

CO JE DŮLEŽITÉ

Není to tak dlouho, kdy jsem vyslechla rozhovor dvou paní. Jedna druhé se chlubily, jaké mají šikovné děti. Jak si dobře vydělávají, jaké vysoké postavení mají v místě bydliště, co si koupily, kde byly. Bylo mi trošku smutno z jejich povídání. Ptala jsem se sama sebe: Je tohle pro nás v životě opravdu tak důležité? Rodiče jsou samozřejmě na své děti pyšní. Co má ale společného štěstí s výší konta, s postavením, s tím, co si kdo koupil, kde byl? Zcela mi v tom rozhovoru chyběla přítomnost lásky a porozumění. Jedna paní chtěla trumfnout druhou, jako by štěstí a pohoda byly o tom, kdo vyhraje. Je to skutečně tak?

Ptala jsem se svého vnitřního já. Jsme opravdu tak povrchní, že štěstí přeměřujeme matérií? A můžeme být pak opravdu šťastní? Snad. Možná, ale já sama jsem v té chvíli chtěla víc a chci i teď. Je sice pravda, že nežijeme právě v jednoduché době, a peníze i postavení tak mají velkou hodnotu. Každou chvíli nám někdo hrozí propuštěním z práce, stále se zvyšuje nájem a další poplatky, v práci trávíme čas od nevidím do nevidím atd. Ale právě proto chci od života rozhodně víc. Nebuďme otroky peněz a věcí, které často ani nepotřebujeme. Chci jít za svým srdcem a to mě ke spokojenému životu dovede spíš než přehnaný hon za matérií. Nechtěla bych, aby mě někdo posuzoval podle mého postavení a podle toho, co mám. Přála bych si ze srdce, aby mě lidé soudili podle toho jaká jsem uvnitř, jak dokážu pomáhat druhým lidem, jsem-li přátelská, umím-li se vcítit do druhého, dokážu-li kolem sebe šířit klid a pohodu atd.

A co vy? Myslíte si, že postavením a tučným kontem dosáhnete kýženého štěstí? Určitě si myslíte, alespoň vy, kteří máte malý plat, že peníze jsou alfou omegou vašich životů. Peníze jsou pouhé papírky, které nabývají na ceně správným využitím. Zajišťují nám jídlo, léky, bydlení, zábavu atd., avšak nic z toho k trvalé spokojenosti vést nemusí. Tučné konto a postavení nám naplněný a šťastný život nezaručí. Štěstí je skryto jinde. Proč by každoročně mnoho bohatých lidí dobrovolně ukončovalo svůj život, pokud by je tučné konto a postavení naplňovalo štěstím a pohodou?

Měli bychom se skutečně zamyslet nad tím, co nás může učinit šťastnými, a nemusí to být u každého stejné. Jděme přímo za svým srdcem a nenechme se oklamat podstrčenými „pravdami“. Hledejme své pravdy, které nás přímo dovedou k našemu štěstí. Nenahlížejeme na svět jenom skrz potřebu se materiálně zabezpečit ale i z pohledu naší duše a srdce. Vždy je špatně, zaměříme-li se pouze jedním směrem. Jsme jednotou mysli, srdce a těla, tak to neodělujme. Je na každém z nás, co si vybere. Věřím, že si vybereme správně.

---------------------------------------------------

PŘÁTELSTVÍ

Každý z nás má rád svůj osobní prostor, ale když je ho moc, tak je ho moc. Jenže ouha, kde nabrat spřízněnou duši, se kterou si budeme rozumět? Většina z nás žije ve svém individualistickém světě, kam si neradi kohokoli pouštíme a když, tak jenom za našich speciálních podmínek. A i kdyby všechny tyto podmínky byly náhodou splněny, stojí v cestě k navázáni vztahu ještě jedna překážka. Většina z nás si myslí, že ví vše nejlíp, a jen těžko si dáme diktovat, co máme a co nemáme dělat a říkat. Často tak narážíme na neporozumění druhých, což je docela velký problém. A pokud je ten člověk náš kolega, soused nebo dokonce blízký, pak se stává naše práce/bydlení „peklem na zemi“. Přitom jsme stále sami a spřízněnou duši ne a ne najít. Co s tím dělat? Tento problém není určitě jednoduché vyřešit.

Pro začátek je dobré snížit své ego a nehledat ideální přátelé. Dobré je si uvědomit, co od přátelství očekáváme a zda i my jsme schopni nabídnout to samé na oplátku. Nikoho nebude dlouho bavit nás stále podporovat jakýmkoli způsobem, když i my nebudeme schopni mu podobnou službu nabídnout v případě potřeby. Přátelství je vždy na rovnocenné úrovni. Je také dobré hledat si přátelé v oblastech života, které jsou nám blízké. A jistě bude dobré být tolerantní nejenom na začátku vztahu, ale při každé komunikaci s naším přítelem, protože druhý člověk nutně nemusí sdílet stejné názory a zásady jako my. Může se nám někdy zdát, že jsme tolerantní pouze my a že vždy ustupujeme jenom my. V takovém případě je dobré si s druhou osobou o tom promluvit bez emocí a buď se to vyjasní a nebo ne. Nikdy nesklouzněme k emotivnímu vyjadřování. Tím ničeho nedosáhne ani jeden z nás. Určitě se můžou objevit i velké názorové rozdíly, ale i ty se dají v klidu prodiskutovat a při tom se k sobě můžeme chovat dál slušně a neudělat si hned „nepřátele na život a na smrt“ na pracovišti, doma, nebo v sousedství. Určitě už všichni víme, jak se potom takové vztahy těžce slepují. A ne vždy se můžeme s daným člověkem nadobro rozejít. A co víc. Zůstáváme bez přítele/známého, s nímž bychom si mohli promluvit, nebo ho požádat o pomoc. Možná pouze stačí omezit množství společně tráveného času a napětí mezi vámi se uvolní. Hodně důležité je se k sobě navzájem především slušně chovat, třebaže si právě teď příliš nerozumíme a snažit se situaci vyjasnit. Nezapomínejme, že ani my nejsme dokonalí. Samozřejmě se stává, že si s někým opravdu nerozumíme, pak je opravdu nejlepší se do ničeho nenutit, ale neuchylujme k naschválům. Na každou akci je reakce a jistě by se nám samotným nelíbilo, pokud by nám druhý oplácel stejnou mincí. Zkusme tedy být nad věcí a vzájemně se tolerujme. Pokud i tak spolu musíme z nějakého důvodu sdílet dál náš společný prostor, například v práci. Učme se větší toleranci k druhým. Bezpochyby nás to připraví na naše budoucí přátelství, kde bude potřeba mnoho tolerance. Hlavně to nevzdávejme. Přeji hodně tolerantních přátel.

Máte-li s přátelstvím nějaké problémy, můžete vyzkoušet EFT, Léčebný kód a další metody, které vám s vašimi problémy pomohou.

-----------------------------------------------------

PRAVIDLA PŘÁTELSKÉ KOMUNIKACE

Slova jsou základním prostředkem dorozumívání mezi lidmi. Zdají se být tak jednoduchá. Zdání však klame. Kolikrát už se nám stalo, že někdo nepochopil, co mu sdělujeme. A to i slova upřímně řečená bez špatného úmyslu. Komunikaci za účelem přimět někoho zaplatit za nějaké zboží nebo službu či podepsat smlouvu dobře zvládají různí poradci pro všechno, pojišťovací agenti atd. Jenže jak máme správně mluvit s naším přítelem, známým, sousedem, vedoucím, mnohdy neví ani oni.

Samozřejmě je dobré se při slovním kontaktu dívat na člověka, se kterým mluvíme a to nejlépe někam doprostřed čela a občas se zahledět i do jeho očí, ale ne na dlouho. Druhý člověk by si to mohl vysvětlit jako nějaký druh drzosti nebo agrese. Určitě je nám všem jasné, že verbální komunikace je pouze část celkové komunikace. Ačkoli mimika a gestikulace významně ovlivňují to, jaký pocit vyvoláte v tom, s kým mluvíte, kvalita verbální komunikace je přeci jen nejzásadnější. Díky excelentní práci se slovy nás mohou tzv. finanční, pojišťovací a další poradci přesvědčít o výhodnosti své nabídky, i když je většinou výhodná jen pro jednu stranu a ta naše to není. Verbální komunikaci bychom tedy neměli podceňovat. Vždyť právě slova objasňují, vysvětlují, zrańují, vyjadřují city atd. A nikdy se jí nelze vyhnout, když jdeme mezi lidi.

Jeden z nejdůležitějších druhů slovní komunikace je komunikace s přáteli. I tady se dopouštíme řady chyb, které se velmi špatně napravují.

Stručná pravidla přátelské komunikace:

1. Komunikace by měla být na rovnocenné úrovni.

2. Poslouchejme, co nám druhý říká a neskákejme mu do řeči.

3. Mluvme s druhým, jak bychom si přáli, aby on mluvil s námi.

4. Nevnucujme mu své pravdy.

5. Nepřekrucujme slova druhého.

6. Omluvme se, když je to třeba.

7. Vždy mluvme klidně. Neurážejme se.

8. Nejasnosti se pokusme vysvětlit.

9. Buďme připraveni přítele slovně podpořit.

10. Oprosťme svá slova od závisti.

11. Nelžeme si.

Většina těchto pravidel platí i mimo sféru přátelského povídání.

V případě komunikace s přítelem/kamarádem je hlavní, aby jste oboustranně měli co nejlepší pocit. Pokud téměř při každém společném slovním spojení cítíme nervozitu, jsme pozlobení, nechce se nám vůbec s danou osobou mluvit, pak je na čase zvážit, z jakého důvodu se nám to děje. Vždy hledejme nejdřív příčiny u sebe a pak teprve u druhého. Když je objevíme, můžeme je snadno eliminovat, a pokud je naše vzájemné nedorozumění tak velké, že to nejde napravit, což většinou ale jde, pak alespoň budeme vědět, že přítele/kamaráda je třeba hledat někde jinde. A zbytečně si dál nemusíme ztrpčovat život.

Pomoci s odstraněním příčin nesprávné komunikace nám může pomoct meditace, EFT, hypnóza a mnoho dalších metod, včetně zdravého selského rozumu.

---------------------------------------------------

EGO

Ego je nedílnou součástí každého z nás. Jenom se mi trošku zdá, že naše ego přerostlo do velmi gigantických rozměrů. Místo toho abychom žili v souladu s přírodou a s živými tvory, chceme se za každou cenu povýšit nad ně. Jsme nedůtkliví, vztahovační, pyšní. Kdo je víc než já? Odpověď je jasná, alespoň se to tak jeví. Všichni jsme však na stejné úrovni. Nikdo nemá právo povyšovat se a ani ponižovat druhé. Máme sice rozdílný vzhled, zájmy, názory i cítění, ale máme úplně stejný základ, ať už to vezmeme materiálně nebo více duchovně. Všichni jsme se narodili bezbranní bez nějakých rozdílů. Nikdo nikoho z nás nepředurčil k roli vládců a nadřazených tvorů. A je hloupé, ba přímo zhoubné pro nás samé a naše okolí, když si tuto roli usurpujeme. Sice nám to zdánlivě může na krátký čas i pomoct, ale ne na dlouho. Kdo snáší bezohledné domýšlivce, kteří tzv. spolkli Šalamouna? Vždy když nebudete tak ostražití, tak vás jiný živý tvor, kterého jste vmanipulovali do role podřízeného - vám nerovného, píchne pověstnou dýku do zad. To abyste v klidu ani neusínali. Co kdyby? Ach, to naše často přemrštěné ego, které nás vede přímo ke zkáze. Ne že bychom si neměli věřit, ale víra ve své schopnosti, by nás neměla vést k povyšování se a podobným záležitostem. Jenom když spolu spolupracujeme, bereme druhé jako rovnocenné partnery, můžeme dosáhnout trvalých výsledků. Najdeme opravdové přátele, spolehlivý tým. Je to jediný způsob, jak můžeme dosáhnout pohody a štěstí ve svém životě a každý den prožívat v klidu a bez strachu, co nám kdo opět zase provede. Určitě se najde někdo, kdo to se svým přerostlým egem na vás zkusí, ale pokud okolo sebe máte lidi, se kterými si rozumíte, tak to není problém. Když jste na druhou stranu sami na pomyslném stupínku nad ostatními, kdo zabrání tomu, aby ten kdo byl povýšen, nebyl ponížen až na samé dno. Nikdo totiž nesnáší ponižování a vede to ke zpětné vazbě, která by se nikomu z nás jistě nelíbila. A přitom stačí tak málo. Chovejme se k sobě slušně a berme vše živé jako součást našeho světa. Stejně ostatní lidé i zvířata náš přehnaný egoismus odhalí. A určitě snáz navážete prospěšné spojení na úrovni rovnocennosti. Takový protějšek s vámi bude chtít být v kontaktu a bude vás brát takové, jací jste. Slušnost k druhým je jediná možná cesta, pokud nechceme fungovat na bázi zastrašování a povyšování se nad druhé a bát se, kdy se to samé může stát nám. Přehodnoťme své domýšlivé postoje, umírněme svá ega, nesnažme se své ego masírovat na úkor druhých. Přijměme sami sebe jako součást celku, kde jsme si všichni rovni a žádná zvířata si nejsou tzv. rovnější.

Dobrá zpráva je, že se dá dělat něco i s přehnaným egem. Může vám s tím pomoct mnoho metod, včetně EFT. Chceme být přece šťastní a spokojení?

--------------------------------------------------------

SAMOTA

Samota má své světlé i stinné stránky. O samotě můžeme v klidu přemýšlet, relaxovat, prostě se odreagovat od starostí všedního dne. Na druhou stranu když je samoty moc, tak je jí příliš. Začne nás pomalu užírat zevnitř. A je jedno, zda jsme skutečně sami a nebo je pocit samoty jenom v naší mysli. Výsledek je vlastně stejný. Cítíme se opuštění, ztracení v davu lidí a skrytí sami před sebou.

Co se s tím dá dělat? Je dobré zjistit z jakého důvodu se cítíme sami. Pokud jde jenom o to, že například náš potomek vylétl z rodného hnízda, tak se dá na odstranění pocitu samoty slušně zapracovat. Můžeme se přihlásit na nějakou zájmovu činnost, ať už je to třeba jóga, turistika, umělecké tvoření, vyrazit na kulturní akci, na kolo a podobně.

Je-li ovšem pocit samoty v nás už silně zakořeněn, pak tohle stačit asi nebude. Je zapotřebí opravdu hledat příčinu naší samoty. Bývá za ní často naše nepěkná životní zkušenost, kdy nás někdo zklamal a částečně jsme zklamali i sami sebe. A nyní se bojíme jít s kůží na trh, aby nás opět někdo nezranil. Strach z neúspěchu nás do určitě míry ochromuje. Nevíme jak a kde navázat nový vztah. Největší strach míváme z odmítnutí, a tak se radši schoulíme do čtyř stěn svého obydlí, do naší ochranné zóny. A jsme opravdu sami. A když není příležitost k navázání nového vztahu (přátelského, partnerského), tak ho opravdu nenavážeme. A není to škoda? Vždyť oslovit druhou osobu můžeme kdekoliv a vlastně kdykoliv. Kdo to nezkusí, sice nic nezkazí, ale ani nic nezíská. Berme to jako hru.

Jako ten nejhorší druh samoty vidím ten, který se ukrývá pouze v naší hlavě. Je to pocit samoty, který nás může postihnout, i když sami nejsme, a vyvolává v nás představu, že sami jsme. Myslíme si například, že pokud s námi někdo není tzv. 24 hodin denně, tak nás nemá rád a my jsme opuštění. Tady je dobré si uvědomit, že nikoho ve vztahu nevlastníme. Zbytečně si nenamlouvejme něco, co není pravda. Zapracujme na svém sebevědomí, svých koníčcích... Přátelský/partnerský vztah lze udržovat i na větší vzdálenost. Dokonce může fungovat lépe na dálku než přímo v našem bydlišti. Samozřejmě se pak s dotyčnou/ným nevidíme denně. Jsme si však tak vzácní, že si užíváme každou minutu a nehledáme mouchy, kde ani vlastně nejsou. Kolikrát každodenní vztahy zroskotaji právě na maličkostech, jako jsou například otázky „Kam půjdeme?“, „Co budeme dělat?“ a na zbytečném šťourání se v osobním životě druhého. Stejně nám náš přítel/partner řekne jenom to, co bude chtít.

Rady

Najděme příčinu naší samoty.
Zapracujme na svém sebevědomí, na svých koníčcích.
Vyjděme ven ze své ulity a oslovujme druhé lidi. Povídat si přece můžeme s každým.
Druhého si nepřivlastňujme. Udusí to jakýkoliv vztah.
Buďme aktivní. Bez aktivity nic nejde.

-------------------------------------------------------
Individuální Cvičení PODLE ORGÁNOVÝCH HODIN

SEMINÁŘ ŠTĚSTÍ A POHODY individuální formou

KONZULATACE V AUTOPATII JE MOŽNÁ PŘES SKYPE.

Bližší info Akce.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one